Mali 2012

Mali je země, do které jsme původně chtěli vstoupit přes Alžírsko, ale vzhledem k napjaté situaci a uzavření většiny přechodů do země, to již nebylo možné, a tak jsem musel trasu naplánovat z jiné strany. Víza do Mali jsem získal, byla platná, a tak bylo rozhodnuto, že se pokusíme do země dostat stůj co stůj. Cílem bylo TIMBUKTO, pouštní město na severovýchodě země. Místo, které obývají Tuarégové, arabská menšina, která kdysi dávno měla v oblasti obrovský vliv. Nyní, po pádu libyjského režimu, se všichni najatí stoupenci Kadáfího vrátili zpět do oblasti TIMBUKTO a začalo být "dusno". Při příjezdu do hlavního města BAMAKO bylo kolem města již hodně tanků a vůbec nebylo jisté, jak to vše dopadne. Přesto jsme jeli dál za svým cílem. Kontrolních bodů bylo čím dál víc, zdržení na každém z nich bylo čím dál delší. Na jednom místě se mě zeptal jeden voják, zda chci za 20 USD  zachránit auto a možná život. Cena mi přišla slušná, a tak jsem řekl, že ano. Vzal mě do stanu, kde mi na obrazovce počítače ukázal nějaký dlouhý článek v arabštině, kterému jsem vůbec nerozuměl, a asi uprostřed textu byla SPZ mého auta a úplně dole tři fotky, na nichž byl můj Land Rover vyfocený před cca týdnem. To mě docela dostalo. Voják mi vysvětlil, že spolupracovníci AL-KAIDY jsou úplně všude. Ptám se, jestli někoho zná. On že je jím také on a všichni okolo. Také tvrdil, že na nás čekají v TIMBUKTU a že si vezmou vše, co budou chtít. Auto samozřejmě taky. Po dohodě s kamarádem jsem se rozhodl dál nepokračovat a pomalu se přemístit do Burkiny Faso. Během následujících třech dní se stalo ještě několik zajímavých věcí, které nás ubezpečily, že už není čas se jakkoliv zdržovat a musíme ze země zmizet. Každopádně staré město v Djenně s největší mešitou z nepálených cihel na světě i oblast Bandiagary jsme si užili do sytosti.