Mauritania 2012

Mauretánie, země písku a kontrolních bodů. Každých 5 -10 km musí člověk zastavit a probíhá kontrola dokladů, musí se udělat fotokopie nebo opis pasu. Každá kontrola zabere asi 5 minut. Ze začátku je to docela zábavné, po stovce kontrol ale začíná být každé zastavení dost otravné, a tak pokud vojáci nebo policie nemají přes cestu natažené lano nebo drát, projíždím a mávám. Země je 100% propustná, a proto ji není možné nijak kontrolovat. Jediné, co se kontrolovat dá, jsou silnice. Lidé jsou jako všude v Africe bezvadní. Jediné, co působí dost hrůzostrašně, jsou tisíce mrtvých zvířat - krav, oslíků a velbloudů. Obrovské sucho, kdy nepršelo dlouhá léta, se tvrdě podepisuje na všech. Krávy, které žijí, ale nemají na sobě žádné maso, kůže na nich jen visí a není nikomu jasné, co zde mohou tyto zvířata vlastně jíst. Během jízdy se krajina téměř nemění, jen písek, písek, písek, mrtvá nebo polomrtvá zvířata, odpadky a velice pozitivně naladěni policisté i místní lidé. Jediné, co se mění, je barva písku. Hranice mezi Mauretánií a Západní Saharou je zcela zaminovaná. Nebezpečí nehrozí, pokud vozidlem nevyjíždíte z hlavní silnice.